2018-2019 PROGRAM

Klikněte na obrázky, dostanete nový link a nebo se obrázky zvětší - posuňte dolů pro další zprávy

Click on images for details and links - Scroll for more news

Americká sopranistka Pérezová zazářila s PKF                 17. January

Lepšího hosta si nemohl orchestr PKF – Prague Philharmonia pro zahajovací koncert 25. sezony vzniku orchestru vybrat. Ve zcela zaplněném pražském Rudolfinu pod vedením francouzského šéfdirigenta Emmanuela Villaumea s ním zpívala americká sopranistka Ailyn Pérezová. Její výkon v dílech Ericha Wolfganga Korngolda a Richarda Strausse lze označit za mimořádný.

Sólistka newyorské MET a dalších operních scén po kratším hostování v Dvořákově Praze konečně dostala větší příležitost. Její častý umělecký partner z Metropolitní opery Villaume vybral díla dvou skladatelů z počátku dvacátého století, v nichž se sólistka dokonale našla.

Tři árie z oper brněnského rodáka Korngolda a Straussovy Čtyři poslední písně podala výrazově i hlasově s velkým smyslem pro nešťastné a tragické tóny spojené většinou s tématem smrti či loučení.

Ve velké sestavě hrající orchestr rozšířený o členy své Akademie vedl dirigent s citem a celý večer cizeloval dokonalé souznění všech skupin s hlasem pěvkyně. Podařilo se mu to i v Adagiettu z Pendereckého opery Ztracený ráj a trochu méně v Beethovenově Symfonii č. 7 A dur, již v menší sestavě, kdy příliš zvýraznil rozevlátost a uvolněnost některých vět.                                                                                      FOTO: Milan Mošna

Klasika a jazz?                                                             16. January

Navštívíte Česko v červenci? Jestli ano, tak nezpomente na festival Colours.

Letošní ročník festivalu Colours of Ostrava nabídne návštěvníkům vedle hlavních hvězd The Cure nebo Florence + The Machine také výjimečné zážitky z oblasti jazzu nebo soudobé klasické hudby. Uskuteční se od 17. do 20. července 2019 tradičně v areálu ostravských Dolních Vítkovic. V unikátním prostředí auly Gong se představí například americký Kronos Quartet, držitel Grammy, který díky svému mistrovství a zároveň novátorství patří k nejznámějším smyčcovým kvartetům současnosti. Z velkých jazzových jmen pak přijede zázračná japonská klavíristka Hiromi, podmanivý sardinský trumpetista Paolo Fresu se svým Devil Quartetem, britský experimentální saxofonista a klarinetista Shabaka Hutchings s formací Sons of Kemet v ojedinělé verzi XL se čtyřmi bubeníky a norský trumpetista Mathias Eick, který je proslulý vřelým lyrickým tónem.

„Takto skvěle obsazený žánr jazzu jsme v historii Colours ještě neměli – co jméno, to velká osobnost, která nabídne návštěvníkům neopakovatelné hudební zážitky. Ať už půjde o Hiromi, jejíž divoká virtuozní hra na klavír je považována za ‚přírodní‘ zázrak, nebo o nezařaditelné Sons of Kemet se dvěma bubeníky navíc,“ říká ředitelka festivalu Zlata Holušová. „Jsme také hrdí, že se po sedmi letech do Ostravy vrátí Kronos Quartet, tentokrát čistě jako kvartet bez dalších hudebníků.“

Kronos Quartet, který tvoří houslisté David Harrington a John Sherba, violista Hank Dutt a violoncellistka Sunny Yang, již bezmála padesát let boří představy o tom, že podobná tělesa mají hrát v oblecích klasickou hudbu. Jeho členové přišli s neuvěřitelnou šíří repertoáru – od moderní klasiky přes experimentální avantgardu, minimalismus, folk a rock až k world music a vlastní nadčasové tvorbě.

Jednu z nejoslnivějších jazzových klavíristek současnosti Hiromi Ueharovou charakterizuje oslnivé skladatelství, virtuózní technika, nenapodobitelně dynamická hra, do níž vášnivě vkládá celé tělo, když u klavíru doslova tančí, rychlost i pankáčské účesy. S neuvěřitelnou snadností propojuje jazz s klasikou, rockem a dalšími žánry.

Čtyřdenní vstupenky jsou v prodeji ve festivalovém e-shopu na www.colours.cz i v síti Ticketportal. Cena 2 790 korun platí na limitované množství devíti tisíc kusů.

Autor: vah

Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/hudba/colours-of-ostrava-2019-jazzova-scena.A190108_152124_hudba_vha

Filharmonici v Praze by novou koncertní halu uvítali.


foto: Archiv Pražského jara

Praha by měla mít moderní koncertní dóm, který se stane kulturním srdcem města i celé země. To je myšlenka, která se už od poloviny 90. let prolíná ve vizích politiků i filharmoniků.

Mluvilo se o přestavbě stařičkého hokejového stadionu na Štvanici, o přebudování bývalých kasáren na náměstí Republiky i o dalších místech. Dnes stadion neexistuje a v kasárnách je obchodní centrum. Plány vždy vyhasly kvůli politickým tahanicím či nejasnostem, kdo to vše zaplatí. Uz nekolik let se hleda ideální místo, kde by mohla budova stát.

To je však vskutku dlouhá cesta a zdá se téměř nepředstavitelná.Vysvětlit, proč by měl dóm pro dva a půl tisíce diváků za mnoho miliard vůbec vzniknout. Zdali ho Praha v dobách nedobré finanční kondice potřebuje. Zaplatit by ho podle něj měla Praha, stát i soukromí investoři.

Moderní koncertní sál by mohl pojmout velký orchestr

Odborníci se shodnou na dvou základních důvodech. Prvním je potřeba moderních prostor s velkou kapacitou, druhým příležitost dostat do Prahy světovou architekturu.

Častým argumentem pro stavbu moderní haly je také fakt, že současné koncertní budovy už příliš neodpovídají potřebám diváků ani hudebníků.

Návštěva Obecního domu či Rudolfina je sice noblesou sama o sobě, tu ale nedokáže prostor nabídnout ani polovině z požadovaných dvou a půl tisíc diváckých míst. Navíc je potřeba kvalitní akustiky a dostatečně velké zázemí pro techniky a pro filharmonii by bylo také ideální dostat pod jednu střechu zkušebny, velké i malé sály.

Kritické teze Josefa Hermana:

Prodaná nevěsta v Mnichově                              Foto Wilfried Hösl

Bavorská státní opera Mnichov: Bedřich Smetana: Die verkaufte Braut (Prodaná nevěsta). Libreto Karla Sabiny se zpívá v německém překladu. Novou produkci Prodané nevěsty v Bavorské státní opeře lze považovat za typickou: zpívá se v osvědčeném německém překladu Maxe Kalbecka a samozřejmě nehrají úsměvnou milou historku, natož oblečenou do českých, potažmo plzeňských krojů, ale drsnou frašku. A mají ti “cizáci” pravdu: co je milého na podvodu, v němž nejde ani tak o nevěstu jako o peníze?

 

V nynější mnichovské inscenaci pivo čepuje sama Mařenka hadicí rovnou z cisterny. Všechno se odehrává na zemědělské skládce, možná obří hromadě hnoje, na kterou vede silnice a funkční dopravník ). Všichni (až na bohatého Míchu s nastrojenou paničkou) chodí v pracovních hadrech a gumácích, Mařenka i Jeník zručně řídí pojízdný traktor s vlekem. Už trochu stárnoucího a tudíž zřejmě hodně dementního Vaška doprovází živé prase Willi, prý cvičené pro film a divadlo, ale moc se nepředvedlo a pochybuji, že v inscenaci vůbec k něčemu bylo – stvrdilo prostředí prasečáku a bylo, alespoň někomu, trochu k smíchu. Atrakce. Jako spousta dalších věcí.

 

Nejspíš se hraje v JZD za bolševika. Režisér si však zřejmě neutahuje ze zaostalých Čechů, jestli vůbec z někoho, tak spíš tipuji východní Němce jako “vidláky” nahlížené z kapitalistického západu. Soudě podle potulných cirkusáků, kteří přijeli vyzdobeným trabantem a předvádějí pokleslou podívanou typu Ein Kessel Buntes. Jenže to by Kecal, jediný extravagantně oblečený a štítící se všeho kolem sebe, nesměl pracovat jako majitel seznamky s tabletem, inzerovat a vytisknout smlouvu s Vaškem na tiskárně v nápovědní budce – pravda, staré jehličkové. Tak snad začátek devadesátek kdesi v zapadákově, no, pokud to někdo potřebuje přesněji datovat.

 

Postavy jednají přiměřeně prostředí, herectví je důsledně zbavené operáckých manýr a přiživené německou operetní groteskností, vyostřené do mnoha gagů. Mařenka v podání Selene Zanetti je statná ženská od rány, pro facku nejde daleko. Part zvládá výsostně. Pavol Breslik (Bršlík ze Slovenska) je vůči ní subtilnější Jeník, zpočátku se pěvecky hledal, ale závěr mu vyšel pěkně. Znělejší a méně lyrický byl nakonec Wolfgang Ablinger Sperrhacke coby hodně groteskní Vašek. Günther Groissböck výtečně zazpíval Kecala, i když mimo u nás zavedenou tradici, sehrál ho jako rtuťovitého šantalu, takového “šmejda” – vynikající kreace. Ostatní obsazení neoslnilo, ani nezklamalo. Jen Oliver Zwarg (Krušina) s Irmgard Vilsmaier (Míchová, tady Agnes) mohli být přesnější, sextet Rozmysli si Mařenko poškodili.

 

Hudebně operu nastudoval Tomáš Hanus v tradičních “českých” tempech, ale orchestru trochu chyběla brilance provedení, hned třeba nepřesnou souhrou smyčců v předehře. Sbor byl připravený výtečně.

 

Politiku a ideologii bych prostě v inscenaci nehledal. Nakonec ani významové určení prostoru a času. Natož nějaký myšlenkový přesah. Spíš inscenátoři využili příležitosti k extravagantní inscenaci, která ovšem dostojí všemu podstatnému z příběhu. Prostě propracovaná inscenace chce drsňácky pobavit a na premiéře se Bavoři bavili. Ale osamocený hlas na režiséra přece jen zabučel, a z kritických řad, kam nás v bavorské opeře posazují jak slepičky na hřad, odešlo pár protáhlých obličejů.                                                                                         Autor: Josef Herman

December 27


October 3, 2018

Filharmonie dostala v USA cenu pojmenovanou po svém prvním dirigentovi           

Ovacemi ve stoje a dvěma přídavky skončil koncert České filharmonie ke stému výročí založení Československa ve Washingtonu. Cenu Antonína Dvořáka pro Českou filharmonii převzal její šéfdirigent Semjon...Cenu Antonína Dvořáka pro Českou filharmonii převzal její šéfdirigent Semjon Byčkov a generální ředitel České filharmonie David Mareček. Program slavnostního koncertu se chystal téměř dva roky. Nejen pro Američany nejslavnější Dvořákova symfonie Novosvětská v něm chyběla.

„My musíme, upřímně řečeno, dělat repertoár podle Carnegie Hall,“ prozradil generální ředitel České filharmonie David Mareček. Až když těleso dostane termín ve slavné newyorské koncertní síni, začnou koncert filharmonie kupovat všichni ostatní promotéři. Vedení Carnegie Hall si velmi vybírá, co nabídne, a na minulém turné před čtyřmi lety Novosvětská zazněla. „To je důvod, proč řekli, že to teď musí být jiná symfonie,“ dodal Mareček.

Druhým krokem k úspěšnému turné je výběr sólisty, který by vyprodal sál. Ty slavné chtějí samozřejmě všichni. Česká filharmonie využila své známosti s americkou violoncellistkou Alisou Weilersteinovou, která s ní v roce 2014 natočila právě Dvořákovy koncerty pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. „Její hraní je kombinací normální i hudební inteligence s totálním živelným projevem. Ona se v momentě, kdy začne hrát, ztratí v těch emocích a vydá se a otevře,“ popsal Mareček. Dvořákův Koncert pro violoncello a orchestr h moll je po Novosvětské druhou nejčastěji uváděnou skladbou z jeho repertoáru, takže přesvědčit americkou hvězdu, kterou pokládají téměř za národní hrdinku, k  Velmi živé provedení donutilo hlavně starší americkou ženskou část publika nadšeně tleskat do rytmu.

Před koncertem dostala Česká filharmonie prestižní hudební cenu. Akademie klasické hudby sídlící v Praze uděluje Cenu Antonína Dvořáka těm, kteří se zasloužili o propagaci a popularizaci české klasické hudby v České republice i v zahraničí. Zatím ji od roku 2009 dostali například houslista Josef Suk, sopranistka Ludmila Dvořáková, dirigent Jiří Bělohlávek nebo violoncellista Yo-Yo Ma.

„To, že jste se rozhodli cenu udělit instituci, považujeme za mimořádný čin a za ocenění všech generací muzikantů, kteří z České filhar Česká filharmonie o 22 let starší než Československo a že jejím prvním dirigentem byl právě Antonín Dvořák.

Turné České filharmonie pokračuje v USA v dalších sedmi městech. Koncerty jsou součástí inauguračního turné šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova, které se koncem listopadu uzavře v sídle Vídeňských filharmoniků, Musikvereinu.


Autor: Petra Škraňková

Zdroj:https://kultura.zpravy.idnes.cz/ceska-filharmonie-cena-antonin-dvorak-vyroci-fnj-/hudba.aspx?c=A181031_212856_hudba_skr