ARCHIVE

Klikněte na obrázky, dostanete nový link a nebo se obrázky zvětší - posuňte dolů pro další zprávy

Click on images for details and links - Scroll for more news

Clarinet Factory                                                                           July 15.

Tak to bylo super! Řeč je o Clarinet Factory, kvartetu výborných klarinetistů, kteří hrají a píší muziku, kterou ve světě obdivují. Unikátní vystoupení nejlepšího českého klarinetového kvarteta bylo ve středu a přesto že je doba dovolených přišlo více než 70 posluchačů. Všichni byli nadmíru spokojeni. Hned v první část koncertu mi soulad klarinetu odvedl do světa plného barev, harmonií a meditatici. Nečekané harmonie, kombinace různých elementů klasicke, jazzové a české lidové muziky působily velmi pokojně až pohádkově. Inspirace vytvořené melodickými vstupy ukazovaly na vysoké umělecké kvality perfektně sehraných špičkových muzikantů. Muzikanti Clarinet Factory experimentují se zvukem nástrojů, rytmikou, zpěvem, ale nic nelámou do krajních mezí, což se stává potom většinou hudebně nesrozumitelnou záležitostí pro většinu publika. Jejich muzikální objevy jsou nad očekávání jednoduché a o to působivější. Cíli opět jsme se přesvědčili, že v jednoduchosti je krása. V jednom z rozhovorů to říká zpěvák Vojta Nýdl: „Slova, která ze mně vycházejí, bývají spíše v nějaké duchovní konstelací. Těžko bych asi psal text o tom, že se se mnou rozešla nějaká slečna.“,  ano a to vlastně vystihuje vše.

Tak je to, dr. Krajny nám opět představil světové muzikanty a tak poslední otázka se je: “Byl to konec 19. sezóny a nebo začátek 20. sezóny seriálu “Nocturnes in the City”, ať to bylo, jak to bylo, dík, pan doktore, těším se na další sezónu!       

      Text  & foto Lado

Ministr zahraničních věcí České republiky Tomáš Petříček udělíl 14. června 2019 ve Velkém sále Černínského paláce Cenu Gratias agit významným osobnostem a organizacím, které se zasloužily o šíření dobrého jména České republiky v zahraničí a které nezištně prohlubují zájem o naši zemi a napomáhají jejímu zviditelňování a příznivému obrazu ve světě. 

Cena Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí pro rok 2019 bude udělena níže uvedenými:

Ceralová Petrofová Zuzana, ČR, podnikatelka, propagátorka české hudby, kultury a řemesla

Čubirko Volodymyr, Ukrajina, ředitel Dobročinného fondu ViZa, iniciátor spolupráce mezi Zakarpatskou oblastí a Českou republikou

Hladík Dušan, USA, kněz, misionář, doktor teologie a církevní historik

Jerie Beatrix, Švýcarsko, propagátorka české hudby, umělecká vedoucí Mendelssohnova festivalu

Krajný Miloš, Kanada, lékař, organizátor hudebních večerů "Nokturna ve městě"

Lipovac Marijan, Chorvatsko, bohemista, historik

Milkani Piro, Albánie, filmový režisér a scénárista, bývalý diplomat

Mirchi Reza, Írán, podporovatel poznávání a sbližování české  a iránské kultury

Pařízek Dušan Robert, Německo, herec, režisér, dramatik, umělecký ředitel Festivalu českého umění a kultury Praha - Berlín

Peterlik Karl, Rakousko, rakouský diplomat působící v Praze v přelomových letech 1968 a 1989

Podwal Mark, USA, lékař, grafik, malíř, ilustrátor, filmař, dlouhodobý propagátor české a židovské tradice v USA

Pomahač Bohdan, USA, plastický chirurg

Sriratana Verita, Thajsko, profesorka, propagátorka ČR v Thajsku

Tihounová Tea in memoriam, Zambie, zakladatelka a vedoucí mise Charity ČR v Zambii

Voříšek Jan, Gruzie, realizátor charitativních projektů

Memorial, Rusko, mezinárodní historicko-osvětová, dobročinná a lidskoprávní společnost

Duo Ventapane                                                                                                                                        May 11.

Martina Karlíčka a jeho manželku Manu Shiraishi není třeba torontskému publiku představovat, již po několikáté vystoupili úspěšně na koncertě Nocturen ve městě. Každým novým koncertem se přesvedčujeme, že jejich interpretační umění je stále na vyšší a vyšší úrovni, promyšlené a technicky bravurní v pestré dynamické škále s vynikajícím výběrem skladeb pro jejich duo. Doposud jsme si zvykli, že právě Martinovo piano dominovalo v minulých koncertech Nocturen. Tentokrát došlo k výrazné změně role, kdy jeho manželka, úžasně hrající houslistka, ukázala bohatou šíři tónu svých houslí. Slyšeli jsme plně procítěné, hluboké tóny s nádherným dunivým nádechem violy. V první polovině koncertu její housle dominovaly, při provedení romantických skladeb Zdeňka Fibicha a z tvorby japonských skladatelů, Mana Shirasi byla dokonalá, nejen detailní technickou a výrazovou bravurou, ale i vnitřním cítěním pro obsah. V druhé polovině nám představili “Sonatu pro housle a piano” japonského známého a velmi respektovaného skladatele Akiru Miyoshi - nadhera.

Janáček, Martinů - výborně! Myslím, že japonské skladatele jsme ještě na programu neměli a tak Duo Ventapane nám to umožnilo v plné parádě. Byl to koncert, který na který se nezapomíná.

Text a foto Lado

Spring Jazz                                                      24. March

Tak to tedy byl další úspěšný koncert Lenky Novakové a Pepíka Musila. Se svými kamarády, profesionálními muzikanty, nám připravili nádherný podvečer v restauraci na Masaryktownu. Sedmičlenný jazzový orchestr předních hudebniků z “jazzoveho Toronta” se opravdu vyznamenal před úplně naplněnou restaurací. Od Gershwinových skladeb po vlastní tvorbu Lenky a dvě hodiny utekly velmi rychle. Sešlo se nás v restauraci přes stovku a asi všichni byli nespokojení, když program končilo Lenčino poděkování a zazněla poslední skladba.

Co dodat, bravo! v komunitě máme výborné muzikanty a vynikající zpěvačku! 

(Zpráva pro Lenku: “Lenko, Lípa by ti záviděl!")

Text a foto Lado

Peter Stoll a Adam Zukiewicz - Recital              27. January

Díla novodobých skladatelů spjatých s tvorbou a životem v severní americe, občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu částečně prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Recitál v první části koncertu otevřela skladba Bohuslava Martinů Sonatině fór Clarinet and Piano, H.356 z roku 1956, kdy Martinů žil v New Yorku. Provedení v iterpretaci Petře Stolla a Adama Zukiewicze bylo vynikající, zvláště pak pasáže kde skladba je hravá a veselá jakoby nástroje spolu hovořily. Všechny kontrastující hudební nálady hrál Peter Stoll s přírozenym citem, aniž by ztratil prostor pro klarinet. Ostatní skladby od Fibicha, Dvořáka, Gabriel Fauré a Brahmse byly provedeny s podobně nesmírnou citlivostí, přesností a vzbuzovaly dobrou náladu. Velmi zajímavé byly také arangma Petera Stolla, kdy ze skladeb pro housle a piano vznikly skladby klarinet a piano. (Dvořákova Sonatina a Faurého Morceau de Concours) a nakonec jsme zažili milé překvapení, které nebylo uvedeno v programu. Zaznělo několik skladeb Benny Goodmena v jazzovém stylu...a po druhé opět “standing ovations”. Rozešli jsme se na výborný guláš. Cíli nádherný hudební podvečer jaký Nocturnes in thé City připravují už 18 let.

Text a foto Lado

Deštník do druhé řady (Second line umbrella) je jedinečný umělecký výtvor, který odráží schopnosti a uměleckého ducha svého tvůrce, bez ohledu na příležitost, při které se pochod odehrává. Mužete ho vidět na svatbách, pohřbech a v mimo jiné je to také na závěr hudebního večera. Na

 našem představeni deštník nikdo neměl, ale pochod byl.

Zvláštní                                                                   20. January

koncert Nocturen s Jirkou Grosmanem

Venku mrzlo až praštilo a všude bylo plno sněhu. V -18 stupních s pocitem -28, mohli přijít na Jirkův koncert jen “skalni”. Přišli a nelitovali. Jeho výborný šestičlenný orchestr doplňil také známý jazzman Miro Letko na trombón, kterého už jsme také slyseli na předcházejicich koncertech Nocturen. V repertoáru skupiny bylo mnoho tradičních hitů z New Orleansu, kde trombón v dixilandu zážitek podrthl. Celý koncert měl díky dechovým nástrojům a Jirkově barvě hlasu New Orleánský nádech i když nádherné kytarové skladby v Jirkovi interpretaci se nevymykali z jeho pěkného stylu, jak ho známe. Jak by řekl náš pan profesor hudby: “Grosman, je vidět, že jste se připravil, sedněte si, píšu 1!” ...a asi padesátka velmi spokojených “spolužáku” se odebrala do mrazivé noci

Text & foto Lado

Sunday, November 25

Slavili jsme po osmnácté s našimi Nocturny vánoce na české muzikální scéně v Torontě tradičním svátečním koncertem v restauraci Praha na Masaryktownu. Jazzová kapela, kterou Miro Letko a Elisabeth Martin přivezli, si získala velmi rychle fanoušky tím jak dokazla vytvořit intimní náladu koncertu. Příští rok asi budeme podobný vánoční kocert opakovat a tak ho doporučuji všem, kteří chtějí zažít něco opravdu výjimečného. V rámci velmi vkusně udělaného mixu populárních jazzových skladeb a vánočních písniček jsme slyšeli nádherně provedené cesko-anglicke verze některých koled zpívaných duetem Miro Letko a Elisabeth Martin, kdy Miro zpíval česky a slovensky, zatím co Elizabeth zpívala anglicky text. Pořadí a zařazení písní, střídání trochu vážnějších a potom humornějších momentů k sobě výborně ladilo a tím koncert získal na pestrosti a slavnostní náladě, jaké jen předvánoční show může být. Nakonec musela kapela několikrát přidávat, protože se nikomu z koncertu domů nechtělo. Elizabeth a Miro jste super!       

Text & foto Lado

Satellite o vánočních Nocturnech:

Týden před první adventní nedělí se uskutečnila na

Masaryktownu v restauraci Praha poslední letošní Nokturna.

Vánoční koledy za doprovodu klavíru a kontrabasu zpívali

Miro Letko a Elizabeth Martin. Odpoledne začalo skladbou,

kterou proslavil José Feliciano Feliz navidad. Mohli jsme

slyšet i české a slovenské koledy, Suchého Purpuru s

poetickým textem Tiše a ochotně purpura na plotně voní,

stále voní, nikdo si nevšímá, jak život mění se v dým,snad

jenom v podkroví básníci bláhoví pro ni slzy roní, hrany jí

odzvoní rampouchem křišťálovým,slunce se vynoří, hned však

se k pohoří skloní, rychle skloní, a pak se dostaví dlouhá a

pokojná noc, tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní,

po ní k nám vklouzlo to tajemné kouzlo Vánoc. Nakonec pak

přece jen přišla Tichá noc. Poslední Nokturna byla zároveň

i prvním pozdravem letošních Vánoc. Miloš Krajný zve na

dva koncerty v lednu 2019, tradičně v neděli v 17 hodin.

První koncert je na Masaryktownu 20. 1. 2019 a bude hrát

The George Grosman Jazz Band swing a evergreeny. Druhý

je o týden později u svatého Václava a klarinetista Peter

Stoll vystoupí s pianistou Adamem Zukieiczem. Na pořadu

je hudba Fibicha, Martinů, Dvořáka a Mozarta. Vstupné 25

dolarů je na oba koncerty.                                                    ABE

Saturday, September 1 - Czech Republic

Slávka Vernerová - Pěchočová

uchvátila koncem léta publikum v Chotěborkách. Nádherné  vystoupení  připravila na 1. září v malé koncerní síní v Chotěborkách. Bylo “nabito”. Posluchači obsadili také přístupové chodby, aby mohli alespoň zde poslouchat její úžasný piano recital.

Chotěborský koncert byl součástí jejích 24. Hudebního léta, pořádaného farnosti kostela Nanebevzetí panny Marie v Chotěborkách

Na pěti koncertech, v létě, vystoupili přední mladí umělci, jako například vynikající klasické kytary Duo Cantique nebo velmi zajímavé vystoupení Františka Macháče s jeho moderním pojetím kontrabasové komorní hudby. Mezi posluchači jednoho z koncertů Hudebního léta byl také kardinál Duka, který před koncertem sloužil mši svatou.

Nyní k Chotěborkám a proč se o nich zmiňuji? Je to mini vesnička, nedaleko Dvora Králové má jenom 8 adres, ale narodil se zde v roce 1731 František Xaver Dušek, známý  český hudební skladatel a jeden z nejvýznamnějších evropských cembalistů a klavíristů ve své době. Je známý též jako hostitel W. A. Mozarta v Praze ve své vile na Bertramce, kde Mozart údajně dokončil svou operu Don Giovanni. Dušek vynikl jako virtuos na cembalo i kladívkový klavír. Vysoce byla ceněna jeho interpretace Johanna Sebastiana Bacha. V řadě skladeb jeho nezapře český původ. Složil množství symfonií, několik serenád, přes třicet dechových sextetů, smyčcových kvartetů, četné písně, koncertní árie a mnoho dalších drobných skladeb. Spolupracoval se šlechtickými kapelami, v jejichž hudebních archivech najdeme jeho skladby.  Jeho skladby vycházely tiskem již za jeho života v Praze, Amsterodamu, ve Vídni a v Linci.                                               

Text a foto Lado

Chotěborky, unikátní dřevěná zvonice ze

16. století, sloup Jana Nepomuckého  z roku 1730 a v pozadí je barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Rodny dum F. X. Duska

Frantisek Xaver Dusek

Dnesni hotel Bertramka

V sobotu jsem se vydal do Kitcheneru, kde v malé hale Chamber Music Society se konal koncert Zemlinského Quartetu a Slávky Vernerové – Pěchocové. Jel jsem do Kitcheneru, protože druhý den byl od dvou hodin koncert Edy Vokurky ve Scarboru a od pěti byl koncert Zemlinskeho Quartetu v kostele sv. Václava, je to pomalu přes celé Toronto, program byl stejný a čili aby nebyly nervy jak to stihnu ... Prostředí koncertů je úplně jiné, protože místnost ve které jsou koncerty je proti tomu co známe z Toronta velmi malá (asi 50 míst) a samotný koncert – nádhera, skvěle v unikátním prostředí, úplně vyprodáno.

Text  & foto Lado

Saturday, October 27

Sunday, October 20

Minulý týden byl opravdu naplněný vynikající muzikou. Nejprve v neděli 20. října na Nocturnech Slávka Pěchočová rozezněla piano v kostele sv.Václava a před neobyčejně velkým publikem předvedla svoji dokonalou hru a její recitál byl prostě užasný...“Standing ovation” jako  při každém jejím vystoupení na kterém jsem byl.

Text  & foto Lado

Sunday, October 28

Nocturnové oslavy 100 let od založení Ceskoslovenska v Torontě vyvrcholily slavnostním koncertem Zemlinského Quarteta a pianistky Slávky Vernerové - Pěchočové nedělním koncertem. Famózní Zemlinský Quartet se po přestávce vrátil s posilou. Pianistka Slávka Vernerová Pěchočová se ukázala být Zemlinským více než vynikajícím uměleckým partnerem a to je třeba si připomenout, že Zemlinští jsou na to čtyři. Jejich hudební projev patřil k jedním z nejzářivějším bodům Nocturen in the City posledni době. Zemlinského Quarteto se nejprve představilo v romantické náladě skladbami pro smyčcový quartet: no. 4 e minor, B19 a no. 9 d minor, op. 34, B75 a po přestávce to byl piano quintet A major, op. 81, B155. Od počátku koncertu se smyčce rozezněly paletou emocí od sentimentálních tónů první věty, přes hravé momenty střední části, až po úžasnou sílu závěru, kde se připomenula melodie z úvodu. Asi bych si na poprvé toho nevšiml, ale slyšel jsem koncert dvakrát po sobě a jsem si jistý, že kdyby byla repríza v pondělí, objevil bych asi další zajímavé souvislosti. Po byla přestávce se objevila u klavíru Slávka Vernerová-Pěchočová a její hra byla důkazem, že v muzice žádné překážky neexistují, když se spojí srdce s extrémními talenty.

Umělci se předvedli v nejlepším světle a ukázali, že talent co dostali od Boha darem, svou prací dokonale využili.

Text  & foto Lado

Sunday, October 28

V neděli 28. října jsme měli hned dva hudební programy. Ve dvě hodiny to byl houslista  Eda Vokurka se svým orchestrem a také jsme slyšeli velmi příjemného montrealského zpěváka Michala Neraye. Tentokrát jsme si poslechli jazzově upravené skladby od Dvořáka, Smetany, Fibicha, Frimla...a jak Eda prohlásil: “Bude to můj "osvětový" příspěvek ke kulturnímu uvědomnění našich kanadských spoluobčanů o "Significant contribution of our Czech & Slovak nations to the world culture" samozřejmě vsunuté extra skladby českých klasiků a slovenských lidovek dodaly tomuto odpoledni   sváteční charakter k oslavě 100. let CSR. Koncert se vydařil, rotunda  radnice byla plná a všichni odcházeli z hezkého koncertu ve velmi dobré náladě. 

                Text  & foto Lado

Emil Viklicky Trio


v milém prostředí restaurace Praha na Masaryktownu se v neděli uskutečnil nádherný a unikátní jazzový koncert pianisty Emila Viklickeho s jeho kanadským triem. Nemá cenu popisovat hudební výkon špičkového českého jazzového skladatele a pianisty pana Viklickeho nebo obou kanadských vynikajících mladých umělců, protože jako fandove jazzu víme kdo tito muzikanti jsou. Koncert byl jedním slovem “Parada!”.  Vystoupení důstojně zakončilo další sezonu Nocturen in the City.

  LF

TAK UŽ I MOZART JE RASISTICKÝ...                                                                                                                           

M. KAVKA

To, že byla málem stažena Mozartová opera Idomeneo z Berlínské divadelní scény je již poměrně zažitá klasika, která nikoho nepřekvapuje. O to více je překvapující nejnovější nález, že klasická hudba je vlastně rasistická.

S tímto objevem přišel hudební magazín vydávaný v Chicagu, respektive Daniel Johanson, kterého rozčílil program na rok 2018/2019, kde jsou uvedena jména skladatelů jako Verdi, Puccini, Handel či Mozart. Podle něj to je znakem bílé nadřazenosti, rasismu. Klasická hudba prý málo reflektuje nebílé umělce, nereflektuje to, že Amerika vyrostla na práci otroků (sic!) a nereflektuje ani genderovou rozmanitost. Tomu se říká objev století!

Autor dotyčného článku možná pláče genderově a etnicky správně, ale na špatném hrobě. Klasická hudba a jím uvedení autoři stojí na základech středověké vokální hudby. TakzvanéhoGregoriánského chorálu, z kterého se později vyvinula polyfonní hudba. Je to ryze evropský, a dokonce středověký vynález, ke kterému se jiná civilizace nedopracovala. Na tomto základě stojí i dnešní hudba, a dokonce ijazz, který se stal doménou černých Američanů, dnes Afroameričanů, z nichž Luis Armstrong se stal pojmem. Jde říci, že bez této bílé hudby, by neexistovala americká černošská hudební scéna, a to dokonce ani Spirituál, považovaný za ryze černošský hudební styl, tedy evropská polyfonie s africkými prvky.

 

Tento „úsměvný“, ale spíše tragikomický pokus, posuzovat vše bílé jako rasismus, spíše ukazuje na ztrátu soudnosti aktivistů jako je autor a v posledních letech, je to skoro epidemie, jako na Oskarech, kde je údajně málo černošských autorů. Ani umění se už neposuzuje podle schopností, ale podle toho, jako má člověk barvu pleti. V Cannes zase herečky demonstrovalyza to, že je málo vyznamenaných ženských autorek. Jednou to je málo rasově vyvážené, podruhé genderově. Ještě je málo žen a černochů v NHL. Ale k tomu se ještě „aktivisté“ nedopracovali. Domnívám se však, že i k tomu dojde.


Jako došlo na požadavky změny výuky v angličtině a filozofii v Británii, kde studenti z Cambridge, chtějí dekolonizovat výuku angličtinu a studenti Londýnské školy chtějí odstranit z výuky bílé filozofy. „Klasikové západního myšlení jako Kant či Descartes podle nich totiž vyvolávají kolonialistické asociace. Jejich iniciativa je prý součástí širšího záměru zbavit univerzitu jejího koloniálního dědictví. Mladým aktivistům vadí nejen osvícenci. Proti srsti jim je i antický myslitel Platón. Ze starých Řeků kolonialismus zřejmě přímo čiší: kolonie zakládali například v Turecku, tehdejší tzv. Malé Asii. Řekové se rovněž úspěšně bránili Peršanům a měli otroky. Lze pouze spekulovat o tom, kdo studentům po uskutečnění jejich změn v sylabu ze starověkých myslitelů zbude: pravděpodobně jen Sv. Augustin, který byl podle určitých zdrojů černoch, na druhé straně ale „nezdravě“ propagoval křesťanství“.

K tomu lze jen dodat, že staří Řekové rozhodně v Turecku kolonie zakládat nemohli a pokud je chybou, že se Řekové bránili Peršanům, tak by si tato generace Sněhových vloček, jak je nazývá deník Independent, měla uvědomit, že kdyby se Řekové neubránili Peršanům, později Evropané islámským Arabům, tak by dnes tato „citlivá“ generace nejenže neznala pojem demokracie, ale dokonce by ani nevěděla co jsou lidská práva, protože i ta lidská právaa demokracie jsou vynálezem bílého člověka. Dokonce i odstranění otroctví vychází evropské filozofie a křesťanské teologie, stejně jako feminismus, jehož počátek je ne v harémech muslimských velmožů, ale na hradech středověkých šlechticů, kde začala vznikat rytířská kultura, vycházející z tradic germánských kmenů a úctě k Matce Ježíše Krista.

Nevím, zda těmto „aktivistům“ a „bojovníkům“ za práva nad lidská práva dochází, že všechny vymoženosti civilizace jak v oblasti ekonomické, tak sociální mají svoje kořeny v pozdním období Antiky a vrcholném Středověku, že demokracie a lidská práva mají kořeny v dílech evropských filozofů a teologů, tudíž bílých Evropanů.

Nejspíše ne, protože by jinak nemohli takto jednat anebo by lidská práva prohlásili za rasismus bílého člověka. I když to asi ne. Tento vynález se jim zatím hodí k prosazování jejich myšlenek, mnohdy pro ty, kteří demokracii odmítají, jako islamistická strana v Belgii, která prosazuje separaci žen a mužů. Ale koho chce Bůh zničit, toho raní slepotou.                               

Pro nedělní koncert “Nocturen in the City” (22. Apríl) vybral dr. Krajny kanadskou pianistku, českého původu Karolínu Kubálkovou. Karolína zahrála Bachovy, Mozartovy, Ravelovy, Shumanovy sonáty a nakonec Janáčkovou , věčně populární "In thé Mists" (V mlhách). Její styl, za tu dobu co jsme ji neslyšeli se vyspěl a změnil se na nádhernou dynamickou a napínavou hru.                                                                  LF

TV Nova Vize

změny času komunitního vysílání:

premiéra sobota: 21.00 h.,

reprízy:

úterý: 09.00 h.

středa: 03.00 h.

čtvrtek: 12.00 h. sobota 06.00 h.

Proč si nezatančíte

Stalo se tohle: před nějakými patnácti roky zašel český herec Jiří Lábus do knihkupectví.

Což o to, to by nebylo nic moc nového ani tenkrát, a není to nic moc nového ani teď. Jiří Lábus totiž je dychtivým, až vášnivým čtenářem. Mnozí, kteří ho znají, tvrdí, že spisovatelé píší hlavně proto, aby měl Jiří Lábus co číst. Zpráva začíná až teď: Lábusův zrak zaparkoval na jméně amerického spisovatele Raymonda Carvera.

Co se o tom chlapíkovi vědělo v Čechách tenkrát, netuším. Že se o něm dnes ví patrně mnohem víc, za to může právě Jiří Lábus.

Cely clanek Petra Adlera najdete:

http://neviditelnypes.lidovky.cz/jeviste-proc-si-nezatancite-d1c-/p_kultura.aspx?c=A170528_212228_p_kultura_wag

Fotografie z vystoupeni na koncertu Pavola Hammela a na Masaryktownu

Brigita Tivadarová, soprán

Vyštudovala operný spev na Cirkevnom konzervatóriu v Bratislave (2001-2006) pod vedením Márie Repkovej. Štúdium spevu si prilezitostne dopĺňala súkromne u Dagmar Livorovej. V súčasnosti pokračuje v súkromných hodinách spevu u Mariána Lukáča. Zameriava sa predovšetkým na koncertnú činnosť. Koncertne sa predstavila na Slovensku, ale aj v zahraničí (Kanada, Anglicko). Na svojich vystúpeniach prezentuje repertoár rôznych štýlových období a duchovnú hudbu. Vo svojom koncertnom repertoári má diela G. F. Händla, W. A. Mozarta, B. Smetanu, A. Dvořáka, P. Mascagniho, C. Saint – Saënsa, G. Bizeta. S obľubou prezentuje piesňovú tvorbu skladateľov A. Dvořáka, R. Straussa, P. I. Čajkovského, F. Schuberta,. Má ukončené Mgr. štúdium Probácie a mediácie na Prešovskej univerzite a Obchodnú akadémiu v Prešove.

Atrium na Žižkově

Kostelík byl postaven v letech 1717–19 z popudu tehdejšího primátora novoměstského Jméno stavitele neznáme, ale  slohové utváření stavby napovídá, že autorem a stavitelem mohl být zkušený pracovník z dílny některého z velkých mistrů pražského baroka.

Mezi obyvateli byl mimořádně oblíben, proto už v r. 1726 povolil magistrát zřízení pustevny pro příslušníka řádu Ivanitů. Později (1729) byla pustevna stavebně rozšířena a sloužila pro ubytování kaplana a po zrušení poustevníků jako byt kostelníka. V této podobě se kostelík s přístavbou dochovaly až do počátku šedesátých let minuleho století

O rekonstrukci kostelíka uvažoval už v r. 1887 stavební rada Krch. K opravě však

pro nedostatek finančních prostředků nedošlo a peníze se nenašly ani po roce 1906, kdy se na žádost arcibiskupské konzistoře městský stavební úřad stavem kostelíka znovu zabýval. Z kostela byly pouze odstraněny všechny cenné věci a další desetiletí sloužil jako skladiště. Budovu fary obývali nájemníci z řad žižkovské chudiny a na zrušeném hřbitově vznikla zelinářská zahrada.

Další vážnější pokus o záchranu této raně barokní památky byl učiněn v r. 1961, kdy odbor výstavby tehdejšího ONV Praha 3 hodlal v rámci akce Z provést rekonstrukční práce. V r. 1962 bylo pro svůj zcela havarijní a zdraví lidí nebezpečný stav zbouráno křídlo bývalé fary

Reálná šance zachránit kostelík se objevila na počátku 70. let, kdy byly zahájeny projekční práce na celkové přestavbě Žižkova. Vedoucí architekti ve své koncepci zařadili tento objekt jako součást městské vybavenosti. Rekonstrukcí mělo být získáno kulturní zařízení splňující i náročné požadavky. Práce trvaly celých 7 let.

Někdejší chrámová loď byla přeměněna v koncertní sál pro 120 návštěvníků, k baroknímu základu přibyla moderní přístavba, v jejímž křídle je výstavní síň.

Uprostřed objektu je malé čtvercové atrium a na místě bývalé roubené studny kašna v podobě mušle (dílo J. Vikové, P. Orieška). Plastika Sedící dívka před vchodem do objektu je dílem akad. sochaře J. Bartoše. Vitráže ve výstavní síni jsou dílem E. Rožátové. Ta je také autorkou mozaiky, která byla umístěna do roku 2007 na čelní stěně podia koncertního sálu, v místě bývalého presbytáře.

Dubna roku 1984 zahájila v rekonstruovaném objektu barokní kaple svou činnost Obvodní koncertní a výstavní síň ATRIUM. Od 1.1 1992 bylo Atrium na Žižkově samostatnou příspěvkovou organizací městské části Praha 3.  Od roku 2016 je novým zřizovatelem výstavní síně Atria na Žižkově příspěvková organizace Za Trojku.

Za více než 30 let své činnosti se Atrium na Žižkově stalo pevnou součástí sítě pražských kulturních zařízení. Poslechnout si v koncertní síni můžete především klasickou hudbu, ale také folklór, jazz či world music. Sál hostí přední kvarteta, tria, vynikající sólisty, pěvecké sbory, komorní orchestry, folklorní soubory i soubory historických nástrojů. Mnozí ze špičkových interpretů zahájili svou profesionální činnost právě zde. Vedle uvádění známých i méně hraných děl klasiků je dáván velký prostor i soudobé české a světové hudbě a prezentaci autorských projektů.  Významnou součástí činnosti Atria je i pořádání dopoledních koncertů pro děti a sobotních odpoledních koncertů nejen pro seniory. 

V roce 2007 bylo přistoupeno k výměně a modernizaci osvětlovacího systému a koncertní sál byl navrácen do původní raně barokní podoby                                LF

www.atriumzizkov.cz                                   

Martin Karliček a Mona Shiharshi

A opět neděle na koncertě Nocturen in thé City. Tentokrát jsme slyšeli strhující koncert dua vynikajících mladých umělců, pianisty Martina Karlička a houslistky Mony Shiharshi. Koncert byl plný moderní hudby od George Gershwina, Karola Szymanowskeho, Clouda Debussyho a Igora Stravinskeho.


Podání náročných skladeb moderních autorů bylo velmi přesně a lehce zahrané výtečnými a dnes již zkušenými interprety.

O velkém hudebním nadání a silné intuici v jejich hře nemůže být pochyb. Pro mnohé posluchače se tedy stalo jejich vystoupení pomyslným žánrovým mostem, zvláště v první polovině programu, kdy zazněly Gershwinovy a Szymanowskeho skladby. Oba jsou techničtí suveréni a energie z jejich hry po celou dobu koncertu jiskřila. "Standing ovations” byly opět na místě.


Po koncertě bylo opět chutné občerstvení od Svátí,

LF

V neděli 21 ledna koncert Nocturen...

V neděli byl opět koncert Nocturen. Tentokrát jsme viděli a slyšeli velmi talentované umělce z Toronta. Nám znamy*), mladý a vynikající tenor John Holland a úžasná sopranistka Danielle Dudycha, doprovázené Williamem Schookhofem na piano, který si také zahrál jednu z pianových skladeb Antonína Dvořáka.

Odpledne bylo pestré a výběr skladeb byl také velmi dobrý. John Holland předvedl, že nejen jeho soprán je na mezinárodní úrovni, ale že má také milý komediální talent a koncert tak dostal nečekaný spád. Dvě hodiny náročného kocertu uběhly velmi rychle a po koncertě se o výbornou večeři postaral restaurant Thé Golden Bažant.

*) 2014 z produkce Jakobín a předchozího koncertu na Nocturnech 2015

LF

Ivan Ženatý spolu s Dimitri Vorobievem připravili pro posluchače v kostele sv. Václava další nezapomenutelný podvečer. Dr. Krajny opět pozval světoznámého českého houslového virtuosa Ivana Ženatého, který svou čistou a dokonalou hrou, s mimořádnou hloubkou expresivity ohromil všechny posluchače. Jeho vzácně umělecky výkon s obsahem díla dokonale vyzněl s vynikajícím doprovodem pianisty Dimitri Vorobieva.  Bravo!

Slávka Vernerová mým přátelům a mně připravila nádherný hudební zážitek.  Vynikajici koncert a podobně jako v Torontu, se "standing ovations". Po koncertě jsme poseděli v příjemném bistru, které je v Atriu.                     

April 2017 - Nocturnes in the City

“ty byly...” vynikajici pianistka Slavka Vernerova - Pechocova zakoncila letosni serii klasicke muziky se “standing ovations”

Pravem tato umelkyne  patri ke spicce ceskych ceskych klaviristu. Myslim, ze jsme byli velice stastni, ze umelec takove tridy hral u nas v Toronte.

Po Nocturnech se Svata Militky s manzelkou se take predvedl

v nejlepsim svetle s velmi chutnou veceri.

Ctete  Satelitte 1-416, kde bude vice informaci.                

V pondeli Slavka videla ukazku jazzove sceny Toronta. Pri navsteve Rexu se seznamila s doktorem Borisem K. z Midlandu a jeho manzelkou, prateli naseho dr. Krajneho... Nahodne setkani, svet je maly a Toronto je velka "vesnice".                                                                                                    LF

MARCH NOCTURNES   -  RADIM ZENKL       

V nedeli jsme meli moznost videt a slyset uzasne vystoupeni Radima Zenkla s Mirem Letkem. Spolu s nimi si za "jamovali": Jirka Grosman, Pepik Musil a kanadska zpevacka mrs. Kim Dolittle. Opet jedno jazzove, nedelni a krasne "NOCTURNOVE" odpoledne.


Ctete  Satelitte 1-416,

kde bude vice informaci.                                                                                                Posted 26. 03. 2017

Vánoční pohoda

Eda Vokurka s Pepíkem Musilem zahájili vánoční pohodu nádherným koncertem ve Scarborough City Centre. Rotunda, jak se říká kruhovému sálu byla naplněna a více než 200 posluchačů měli možnost po roce znovu vidět jak dovádí 78 lety mladík, houslista Eda Vokurka. Vynikajici!                                                                                               LF