Gallery 2016-2018

Klikněte na obrázky, dostanete zajimavý link a nebo se obrázky zvětší Click on images for details and links

Emil Viklicky Trio

 

v milém prostředí restaurace Praha na Masaryktownu se v neděli uskutečnil nádherný a unikátní jazzový koncert pianisty Emila Viklickeho s jeho kanadským triem. Nemá cenu popisovat hudební výkon špičkového českého jazzového skladatele a pianisty pana Viklickeho nebo obou kanadských vynikajících mladých umělců, protože jako fandove jazzu víme kdo tito muzikanti jsou. Koncert byl jedním slovem “Parada!”. Vystoupení důstojně zakončilo další sezonu Nocturen in the City.

LF

TAK UŽ I MOZART JE RASISTICKÝ...

M. KAVKA

To, že byla málem stažena Mozartová opera Idomeneo z Berlínské divadelní scény je již poměrně zažitá klasika, která nikoho nepřekvapuje. O to více je překvapující nejnovější nález, že klasická hudba je vlastně rasistická.

S tímto objevem přišel hudební magazín vydávaný v Chicagu, respektive Daniel Johanson, kterého rozčílil program na rok 2018/2019, kde jsou uvedena jména skladatelů jako Verdi, Puccini, Handel či Mozart. Podle něj to je znakem bílé nadřazenosti, rasismu. Klasická hudba prý málo reflektuje nebílé umělce, nereflektuje to, že Amerika vyrostla na práci otroků (sic!) a nereflektuje ani genderovou rozmanitost. Tomu se říká objev století!

Autor dotyčného článku možná pláče genderově a etnicky správně, ale na špatném hrobě. Klasická hudba a jím uvedení autoři stojí na základech středověké vokální hudby. TakzvanéhoGregoriánského chorálu, z kterého se později vyvinula polyfonní hudba. Je to ryze evropský, a dokonce středověký vynález, ke kterému se jiná civilizace nedopracovala. Na tomto základě stojí i dnešní hudba, a dokonce ijazz, který se stal doménou černých Američanů, dnes Afroameričanů, z nichž Luis Armstrong se stal pojmem. Jde říci, že bez této bílé hudby, by neexistovala americká černošská hudební scéna, a to dokonce ani Spirituál, považovaný za ryze černošský hudební styl, tedy evropská polyfonie s africkými prvky.

Tento „úsměvný“, ale spíše tragikomický pokus, posuzovat vše bílé jako rasismus, spíše ukazuje na ztrátu soudnosti aktivistů jako je autor a v posledních letech, je to skoro epidemie, jako na Oskarech, kde je údajně málo černošských autorů. Ani umění se už neposuzuje podle schopností, ale podle toho, jako má člověk barvu pleti. V Cannes zase herečky demonstrovalyza to, že je málo vyznamenaných ženských autorek. Jednou to je málo rasově vyvážené, podruhé genderově. Ještě je málo žen a černochů v NHL. Ale k tomu se ještě „aktivisté“ nedopracovali. Domnívám se však, že i k tomu dojde.

 

Jako došlo na požadavky změny výuky v angličtině a filozofii v Británii, kde studenti z Cambridge, chtějí dekolonizovat výuku angličtinu a studenti Londýnské školy chtějí odstranit z výuky bílé filozofy. „Klasikové západního myšlení jako Kant či Descartes podle nich totiž vyvolávají kolonialistické asociace. Jejich iniciativa je prý součástí širšího záměru zbavit univerzitu jejího koloniálního dědictví. Mladým aktivistům vadí nejen osvícenci. Proti srsti jim je i antický myslitel Platón. Ze starých Řeků kolonialismus zřejmě přímo čiší: kolonie zakládali například v Turecku, tehdejší tzv. Malé Asii. Řekové se rovněž úspěšně bránili Peršanům a měli otroky. Lze pouze spekulovat o tom, kdo studentům po uskutečnění jejich změn v sylabu ze starověkých myslitelů zbude: pravděpodobně jen Sv. Augustin, který byl podle určitých zdrojů černoch, na druhé straně ale „nezdravě“ propagoval křesťanství“.

K tomu lze jen dodat, že staří Řekové rozhodně v Turecku kolonie zakládat nemohli a pokud je chybou, že se Řekové bránili Peršanům, tak by si tato generace Sněhových vloček, jak je nazývá deník Independent, měla uvědomit, že kdyby se Řekové neubránili Peršanům, později Evropané islámským Arabům, tak by dnes tato „citlivá“ generace nejenže neznala pojem demokracie, ale dokonce by ani nevěděla co jsou lidská práva, protože i ta lidská právaa demokracie jsou vynálezem bílého člověka. Dokonce i odstranění otroctví vychází evropské filozofie a křesťanské teologie, stejně jako feminismus, jehož počátek je ne v harémech muslimských velmožů, ale na hradech středověkých šlechticů, kde začala vznikat rytířská kultura, vycházející z tradic germánských kmenů a úctě k Matce Ježíše Krista.

Nevím, zda těmto „aktivistům“ a „bojovníkům“ za práva nad lidská práva dochází, že všechny vymoženosti civilizace jak v oblasti ekonomické, tak sociální mají svoje kořeny v pozdním období Antiky a vrcholném Středověku, že demokracie a lidská práva mají kořeny v dílech evropských filozofů a teologů, tudíž bílých Evropanů.

Nejspíše ne, protože by jinak nemohli takto jednat anebo by lidská práva prohlásili za rasismus bílého člověka. I když to asi ne. Tento vynález se jim zatím hodí k prosazování jejich myšlenek, mnohdy pro ty, kteří demokracii odmítají, jako islamistická strana v Belgii, která prosazuje separaci žen a mužů. Ale koho chce Bůh zničit, toho raní slepotou.

Pro nedělní koncert “Nocturen in the City” (22. Apríl) vybral dr. Krajny kanadskou pianistku, českého původu Karolínu Kubálkovou. Karolína zahrála Bachovy, Mozartovy, Ravelovy, Shumanovy sonáty a nakonec Janáčkovou , věčně populární "In thé Mists" (V mlhách). Její styl, za tu dobu co jsme ji neslyšeli se vyspěl a změnil se na nádhernou dynamickou a napínavou hru. LF

Martin Karliček a Mona Shiharshi

A opět neděle na koncertě Nocturen in thé City. Tentokrát jsme slyšeli strhující koncert dua vynikajících mladých umělců, pianisty Martina Karlička a houslistky Mony Shiharshi. Koncert byl plný moderní hudby od George Gershwina, Karola Szymanowskeho, Clouda Debussyho a Igora Stravinskeho.

 

Podání náročných skladeb moderních autorů bylo velmi přesně a lehce zahrané výtečnými a dnes již zkušenými interprety.

O velkém hudebním nadání a silné intuici v jejich hře nemůže být pochyb. Pro mnohé posluchače se tedy stalo jejich vystoupení pomyslným žánrovým mostem, zvláště v první polovině programu, kdy zazněly Gershwinovy a Szymanowskeho skladby. Oba jsou techničtí suveréni a energie z jejich hry po celou dobu koncertu jiskřila. "Standing ovations” byly opět na místě.

 

Po koncertě bylo opět chutné občerstvení od Svátí, ale tentokrát ohlasena znojemská pečeně byla bez okurek, slaniny a šunky, gulášová polévka nebyla gulášová jak jsme zvyklí a jinak chutné chlebíčky byly dozdobeny taveným sýrem z plátků (process cheese).

LF

Vánoční pohoda

Eda Vokurka s Pepíkem Musilem zahájili vánoční pohodu nádherným koncertem ve Scarborough City Centre. Rotunda, jak se říká kruhovému sálu byla naplněna a více než 200 posluchačů měli možnost po roce znovu vidět jak dovádí 78 lety mladík, houslista Eda Vokurka. Vynikajici! LF

Atrium na Žižkově

Kostelík byl postaven v letech 1717–19 z popudu tehdejšího primátora novoměstského Jméno stavitele neznáme, ale čé slohové utváření stavby napovídá, že autorem a stavitelem mohl být zkušený pracovník z dílny některého z velkých mistrů pražského baroka.

Mezi obyvateli byl mimořádně oblíben, proto už v r. 1726 povolil magistrát zřízení pustevny pro příslušníka řádu Ivanitů. Později (1729) byla pustevna stavebně rozšířena a sloužila pro ubytování kaplana a po zrušení poustevníků jako byt kostelníka. V této podobě se kostelík s přístavbou dochovaly až do počátku šedesátých let minuleho století

O rekonstrukci kostelíka uvažoval už v r. 1887 stavební rada Krch. K opravě však

pro nedostatek finančních prostředků nedošlo a peníze se nenašly ani po roce 1906, kdy se na žádost arcibiskupské konzistoře městský stavební úřad stavem kostelíka znovu zabýval. Z kostela byly pouze odstraněny všechny cenné věci a další desetiletí sloužil jako skladiště. Budovu fary obývali nájemníci z řad žižkovské chudiny a na zrušeném hřbitově vznikla zelinářská zahrada.

Další vážnější pokus o záchranu této raně barokní památky byl učiněn v r. 1961, kdy odbor výstavby tehdejšího ONV Praha 3 hodlal v rámci akce Z provést rekonstrukční práce. V r. 1962 bylo pro svůj zcela havarijní a zdraví lidí nebezpečný stav zbouráno křídlo bývalé fary

Reálná šance zachránit kostelík se objevila na počátku 70. let, kdy byly zahájeny projekční práce na celkové přestavbě Žižkova. Vedoucí architekti ve své koncepci zařadili tento objekt jako součást městské vybavenosti. Rekonstrukcí mělo být získáno kulturní zařízení splňující i náročné požadavky. Práce trvaly celých 7 let.

Někdejší chrámová loď byla přeměněna v koncertní sál pro 120 návštěvníků, k baroknímu základu přibyla moderní přístavba, v jejímž křídle je výstavní síň.

Uprostřed objektu je malé čtvercové atrium a na místě bývalé roubené studny kašna v podobě mušle (dílo J. Vikové, P. Orieška). Plastika Sedící dívka před vchodem do objektu je dílem akad. sochaře J. Bartoše. Vitráže ve výstavní síni jsou dílem E. Rožátové. Ta je také autorkou mozaiky, která byla umístěna do roku 2007 na čelní stěně podia koncertního sálu, v místě bývalého presbytáře.

Dubna roku 1984 zahájila v rekonstruovaném objektu barokní kaple svou činnost Obvodní koncertní a výstavní síň ATRIUM. Od 1.1 1992 bylo Atrium na Žižkově samostatnou příspěvkovou organizací městské části Praha 3. Od roku 2016 je novým zřizovatelem výstavní síně Atria na Žižkově příspěvková organizace Za Trojku.

Za více než 30 let své činnosti se Atrium na Žižkově stalo pevnou součástí sítě pražských kulturních zařízení. Poslechnout si v koncertní síni můžete především klasickou hudbu, ale také folklór, jazz či world music. Sál hostí přední kvarteta, tria, vynikající sólisty, pěvecké sbory, komorní orchestry, folklorní soubory i soubory historických nástrojů. Mnozí ze špičkových interpretů zahájili svou profesionální činnost právě zde. Vedle uvádění známých i méně hraných děl klasiků je dáván velký prostor i soudobé české a světové hudbě a prezentaci autorských projektů. Významnou součástí činnosti Atria je i pořádání dopoledních koncertů pro děti a sobotních odpoledních koncertů nejen pro seniory.

V roce 2007 bylo přistoupeno k výměně a modernizaci osvětlovacího systému a koncertní sál byl navrácen do původní raně barokní podoby.

www.atriumzizkov.cz

Slávka Vernerová mým přátelům a mně připravila nádherný hudební zážitek. Vynikajici koncert a podobně jako v Torontu, se "standing ovations". Po koncertě jsme poseděli v příjemném bistru, které je v Atriu.

April 2017 - Nocturnes in the City

“ty byly...” vynikajici pianistka Slavka Vernerova - Pechocova zakoncila letosni serii klasicke muziky se “standing ovations”

Pravem tato umelkyne patri ke spicce ceskych ceskych klaviristu. Myslim, ze jsme byli velice stastni, ze umelec takove tridy hral u nas v Toronte.

Po Nocturnech se Svata Militky s manzelkou se take predvedl

v nejlepsim svetle s velmi chutnou veceri.

Ctete Satelitte 1-416, kde bude vice informaci.

V pondeli Slavka videla ukazku jazzove sceny Toronta. Pri navsteve Rexu se seznamila s doktorem Borisem K. z Midlandu a jeho manzelkou, prateli naseho dr. Krajneho... Nahodne setkani, svet je maly a Toronto je velka "vesnice".

V neděli 21 ledna koncert Nocturen...

V neděli byl opět koncert Nocturen. Tentokrát jsme viděli a slyšeli velmi talentované umělce z Toronta. Nám znamy*), mladý a vynikající tenor John Holland a úžasná sopranistka Danielle Dudycha, doprovázené Williamem Schookhofem na piano, který si také zahrál jednu z pianových skladeb Antonína Dvořáka.

Odpledne bylo pestré a výběr skladeb byl také velmi dobrý. John Holland předvedl, že nejen jeho soprán je na mezinárodní úrovni, ale že má také milý komediální talent a koncert tak dostal nečekaný spád. Dvě hodiny náročného kocertu uběhly velmi rychle a po koncertě se o výbornou večeři postaral restaurant Thé Golden Bažant.

*) 2014 z produkce Jakobín a předchozího koncertu na Nocturnech 2015

LF

Ivan Ženatý spolu s Dimitri Vorobievem připravili pro posluchače v kostele sv. Václava další nezapomenutelný podvečer. Dr. Krajny opět pozval světoznámého českého houslového virtuosa Ivana Ženatého, který svou čistou a dokonalou hrou, s mimořádnou hloubkou expresivity ohromil všechny posluchače. Jeho vzácně umělecky výkon s obsahem díla dokonale vyzněl s vynikajícím doprovodem pianisty Dimitri Vorobieva. Bravo!

Proč si nezatančíte

Stalo se tohle: před nějakými patnácti roky zašel český herec Jiří Lábus do knihkupectví.

Což o to, to by nebylo nic moc nového ani tenkrát, a není to nic moc nového ani teď. Jiří Lábus totiž je dychtivým, až vášnivým čtenářem. Mnozí, kteří ho znají, tvrdí, že spisovatelé píší hlavně proto, aby měl Jiří Lábus co číst. Zpráva začíná až teď: Lábusův zrak zaparkoval na jméně amerického spisovatele Raymonda Carvera.

Co se o tom chlapíkovi vědělo v Čechách tenkrát, netuším. Že se o něm dnes ví patrně mnohem víc, za to může právě Jiří Lábus.

Cely clanek Petra Adlera najdete:

http://neviditelnypes.lidovky.cz/jeviste-proc-si-nezatancite-d1c-/p_kultura.aspx?c=A170528_212228_p_kultura_wag

Fotografie z vystoupeni na koncertu Pavola Hammela a na Masaryktownu

Brigita Tivadarová, soprán

Vyštudovala operný spev na Cirkevnom konzervatóriu v Bratislave (2001-2006) pod vedením Márie Repkovej. Štúdium spevu si prilezitostne dopĺňala súkromne u Dagmar Livorovej. V súčasnosti pokračuje v súkromných hodinách spevu u Mariána Lukáča. Zameriava sa predovšetkým na koncertnú činnosť. Koncertne sa predstavila na Slovensku, ale aj v zahraničí (Kanada, Anglicko). Na svojich vystúpeniach prezentuje repertoár rôznych štýlových období a duchovnú hudbu. Vo svojom koncertnom repertoári má diela G. F. Händla, W. A. Mozarta, B. Smetanu, A. Dvořáka, P. Mascagniho, C. Saint – Saënsa, G. Bizeta. S obľubou prezentuje piesňovú tvorbu skladateľov A. Dvořáka, R. Straussa, P. I. Čajkovského, F. Schuberta,. Má ukončené Mgr. štúdium Probácie a mediácie na Prešovskej univerzite a Obchodnú akadémiu v Prešove.

MARCH NOCTURNES - RADIM ZENKL

V nedeli jsme meli moznost videt a slyset uzasne vystoupeni Radima Zenkla s Mirem Letkem. Spolu s nimi si za "jamovali": Jirka Grosman, Pepik Musil a kanadska zpevacka mrs. Kim Dolittle. Opet jedno jazzove, nedelni a krasne "NOCTURNOVE" odpoledne.

 

Ctete Satelitte 1-416,

kde bude vice informaci.

 

Posted 26. 03. 2017