NEWS

Klikněte na obrázky, dostanete nový link a nebo se obrázky zvětší - posuňte dolů pro další zprávy

Click on images for details and links - Scroll for more news

GALERIE

Aleš Brichta je velká ikona

Narozeninový koncert nabídnul exkluzivní výběr z české rockové scény. "Tahle akce byla být oslavou bigbítu, na které se budou lidé bavit. Snad do jejího konání neskončím jako Lemmy Killmister nebo David Bowie," připomněl Brichta své zemřelé rockové idoly.

Mezi hosty byl i sedmasedmdesátiletý frontman Olympiku Petr Janda, který si s oslavencem zazpíval duet Co hledá klaun. "Aleš Brichta je velká ikona, vydal strašně moc dobrých desek. Jeho působnost v asi nejslavnější tuzemské trashmetalové kapele Arakain už nejspíš nikdo nepřekoná. Úspěšný byl také začátek jeho sólové dráhy. Teď to vypadá, že oslavy bere jako že končí, nebo co, ale doufám, že ne. Co bych měl říkat já," řekl Janda. "Aleš je svérázný člověk, velký revolucionář, jehož politické názory občas nesdílím, ale přesto jsme kamarádi už zhruba 30 let," dodal.

Brichta je absolventem pražské Vysoké školy ekonomické, obor zahraniční obchod. Byl zakládajícím členem a frontmanem slavné metalové skupiny Arakain, kterou po rovných 20 letech, v roce 2002, po vzájemných neshodách opustil. Naposledy s Arakainem vystoupil v roce 2007 jako host k 25 letům existence kapely. Na své sólové dráze pak natočil řadu alb, první Růže pro Algernon v roce 1994. Stál také za hudebním fotbalovým projektem Hattrick a vystupoval v muzikálu Jesus Christ Superstar v roli Piláta. V roce 2008 byl posluchači Radia Beat zvolen v kategorii Osobnost do Beatové síně slávy.

O rok později vydal Brichta s kapelou ABband album Deratizer s kontroverzní text titulní písní, která má podle některých lidí rasistický nádech. Skladba s refrénem "Politici dělaj z každýho vola/ na ulici kradou cikáni kola/ už by to vyřešit měl/ nějakej deratizer" zkoumala policie, zda nejde o trestný čin. Nikoho neobvinila.

Také Brichtovo album z roku 2013 Údolí sviní se výrazně vyjadřuje ke společenskému a politickému dění. Brichta je jako příznivec předsedy hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury.

V KLIMATICKÉM BOJI ZATÍM VÍTĚZÍ KLDR a chudák Gréta o tom neví           September 26.

V zemi nejezdí skoro žádná auta. Také zde nelétají prakticky žádná letadla. Pole se orají ekologicky ručně s párem volů, úroda se sbírá také ručně. Všichni jezdí pěkně na kole nebo chodí pěšky. Zatímco západ si hraje na hodinu “pro Zemi” bez elektřiny jednou za rok, Severní Korea nesvítí celý rok.

Rovněž již tam porazili zelenými nenáviděný kapitalismus, jakožto nepřítele klimatu. Vytvořili beztřídní společnost, kde jsou si téměř všichni rovni. Rovněž mají vyřešenu nezaměstnanost.

O zákonech, které jsou dobré pro lidi, se tam nemusí složitě přesvědčovat společnost. Moudrý vůdce vše zařídí a hned se jedná. Lidé tam mají zakázáno cestovat, to snad kdyby chtěl někdo přeci jen kazit klima.

Nejsou tam také žádní extrémisté a pravicoví radikálové, kteří by zpochybňovali vůli moudrých elit z města. Je tam mnoho etno-bio-eko festivalů s původními tradicemi, které jsou stále živé, setkávání v parku, společné oslavy, prostě takové “zažít Pchjongjang”.

Jediný problém nastává, že na udržení tohoto klimatického ráje, je třeba mít milionovou armádu a totální diktaturu, aby snad lidi nenapadlo, žít zase podle svého a nezodpovědně. Ale to naši zelenisté vědí a k tomu směřují.                                                                   Autor: Miroslav Jahoda

Zažili jsem svobodu:                                                                                                 September 24.

Není to tak dávno. Výhry, prohry a hodnoty. Z jedné totality do druhé. Co se dělo mezi tím? Zastavme likvidaci naší země. Vraťme lidem, co jim náleží

FRANTIŠEK MATĚJKA vzpomíná na dobu nedávno minulou, která sice zdaleka nebyla bez chyby, avšak byla oproti dnešku (a především zítřku) mnohem optimističtější a svobodnější

Zažil jsem dobu, kdy auta měla pořádné motory. Policajt se na vás usmál, když jste na chopperu neměli helmu. Cigáro jste si, věřte nevěřte, zapálili v hospodě. Holky a kluci věděli, co a proč mají dole a neměli v tom bordel.
Zažil jsem dobu, kdy byly jen dva druhy záchodů. Každý věděl, který si má vybrat a ani vteřinu o tom nepochyboval. Holky věděly, že jsou holky. A dokázaly toho pořádně využít. V soutěži krásy se soutěžilo o krásu. Nerozhodovala barva pleti, nějaký handicap nebo tíživý sociální původ. Nikdo neřešil, jestli jsou ty holky ekologicky uvědomělé a sají papírovým brčkem. Prostě šlo o krásu. Krásu těla. No a kluci věděli, že jsou kluci. Když si dali po tlamě kvůli holce, nikdo z nich si nešel s brekem stěžovat, že prohrál a rozlili mu sojové latté. V soutěžích pro kluky vyhrál ten nejrychlejší, nejchytřejší a nejsilnější. Nikdo neřešil, jestli soupeř nemá náhodou z minulosti nějakou společensky závadnou fotku. Kdo prohrál, ten prostě věděl, že prohrál. Nic jako výhra pro všechny nebylo. Výhra jednoho i prohra druhého byly uchopitelné hodnoty a skvěle motivující do života.
Fridays for Future? Zažil jsem dobu, kdy ochrana přírody znamenala zvednout zadek po práci nebo po škole a jít do přírody něco dělat. Ne vykašlat se na školu nebo práci a jít řvát do ulic na jiné, kteří ten mejdan ze svých daní platí. Záškoláctví bylo na dvojku z mravů a áčko v práci na vyhazov. Učitelé učili a nemuseli vyplňovat milion papírů. Když děti ve škole šikanovaly spolužáky a měly průšvih, rodiče jim doma přidali a nechodili do školy řvát na učitele. A když někdo neměl na to, aby školu dal? Nedostal pečovatelku. Šel na zvláštní, kde mohl alespoň někdy vyhrát mezi sobě rovnými. Když někdo dotáhl studia až do konce, měl získaný vysokoškolský titul váhu a respekt ve společnosti. Lidé se vybírali podle toho, jestli něco umí, nikoliv podle papíru, razítka, názorů na klima, obsahu klimaticky akceptovatelné stravy, postoje k plastu, k šestapadesáti pohlavím nebo anomálním menšinám, ovládajícím většinu.
Zažil jsem dobu, kdy veřejné domy nebyly z veřejných dotací desetkrát předražená místa pro alternativní kulturu, kam nikdo nechodil. Kde si pár umělců mohlo za cizí peníze hrát na elity a morální kompasy. Byla to místa, kde převážně ženy nabízely služby převážně mužům. Tak jako tisíce let před tím. Jenže pak chtěl někdo předělat lidi. Bůh ví, jestli měl vůbec na něco jiného než kecat cizím lidem do jejich životů, zatímco ten jeho nudný nestál za nic. Státu a společnosti nakonec škodí stále větší bordel v politice, ne bordel mimo ni.
Zažil jsem dobu, ve které když vás někdo podvedl, vyřídili jste si to. Když to bylo větší, nebyly žádné drahé programy ve věznicích, které plní ve skutečnosti funkci magnetu na návrat do basy. Basa byla basa a jen bláznovi by nevadilo, kdyby se tam vrátil. Dnes pachatele omlouvají nedostatkem péče společnosti o ně, zatímco v obětech vyvolávají pocit společenské viny.
Zažil jsem dobu, kdy k rychlým a silným autům a motorkám na závodních okruzích patřily krásné ženy okolo. Kdy děti chodily rodičům do hospody pro pivo a do trafiky pro cigára a nikdo se tomu nedivil. Kdy na dětském táboře byly děti špinavé, hygiena nebyla zrovna ze žurnálu, ale děti byly šťastné. Kdy lidi říkali to, co si mysleli. Na plnou hubu a bez obav, že je za tu upřímnost bude někdo řešit. Nebáli se o práci pro své názory, a když chtěli začít něco podnikat, vyrábět nebo nabízet služby, nebylo milion papírů a úřadů, které by jim to už předem znechutily.
Zažil jsem devadesátá léta minulého století. Dobu, kdy vznikla samostatná republika. Odešli jsme z východního bloku a nebyli v EU. Byla to nádherná doba. Jsem rád, že jsem ji mohl zažít. Zažil jsem svobodu a chci, aby ji mohly ještě ochutnat i moje děti.
Zpomalme její krádež, zastavme její likvidaci. A když to časem jen trochu půjde, vraťme lidem jejich ukradenou svobodu zpět.

GALERIE

Na zahájení Dvořákovy Prahy přijede slavný pianista Pogorelich.                   August 28.
Festival Dvořákova Praha chystá i letos přehlídku světových hvězd klasické hudby. Bude mezi nimi Izraelská filharmonie s dirigentem Zubinem Mehtou a řada dalších. Před zahájením festival hlásí sedmdesátiprocentní obsazenost sálů. Vyprodány jsou například komorní večery v Anežském klášteře, koncert České filharmonie se Semjonem Byčkovem 13. září, vystoupení Izraelské filharmonie se Zubinem Mehtou nebo Essenských filharmoniků s Tomášem Netopilem.
K nejočekávanějším hvězdám letošního ročníku patří chorvatský pianista Ivo Pogorelich, jenž je kromě svého umění pověstný i odříkáním koncertů. Podle programového ředitele Jana Simona však zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se měl naplnit obávaný scénář. Pogorelich nicméně má své specifické požadavky. „Je například zvyklý cvičit za zavřenými dveřmi sálu téměř do začátku koncertu, takže je pak nutné publikum usadit co nejrychleji,“ vysvětluje Simon. Koncert Izraelské filharmonie budou zase doprovázet zvýšená bezpečnostní opatření, podle organizátorů by však neměla diváky nijak omezit.
Tahákem letošního ročníku je uvedení Dvořákovy méně známé opery Král a uhlíř, a to v podobě, kterou z našich současníků nikdo neslyšel. Dvořák totiž své hudebně obtížné dílo, jež při zkouškách narazilo na limity tehdejšího souboru Prozatímního divadla, napsal na stejný text zcela znovu. Zatímco druhá verze se i později uváděla či nahrávala, první  nasadilo v sezoně 1929/1930 Národní divadlo, ale od té doby už nezazněla.
Festival chystá i různé doprovodné akce, jako je Rodinný den nebo výlet do Plzně po zdejších Dvořákových stopách.

TV Nova Vize

změny času komunitního vysílání:

premiéra sobota: 21.00 h.,

reprízy:

úterý: 09.00 h.

středa: 03.00 h.

čtvrtek: 12.00 h.                sobota 06.00 h.